Prolog:
Už ani nevím přesně kolik mi tenkrát bylo, ale asi málo. Jednoho (asi prázdninového) odpoledně jsme s maminkou vyrazili na procházku židovským městem a uviděl jsem otevřené dveře Přední synagogy. Nikdy jsem tam nebyl, a proto jsem jako každé jiné zvídavé dítko začal škemrat. A samozřejmě jsem si to vyškemral! Tak jsem tam nakoukl, a protože jsem byl tehdy ještě nerozumnější než teď (ano opravdu to jde) šel jsem dál. Synagoga je kupodivu používána církví československou husitskou a tak to pro mne bylo něco úplně nového. Na bližší informace proč a jak si už asi nevzpomenu, ale tenkrát jsem poprvé slyšel překrásné tutti tamějšího harmonia (16´, 8´ ,4´). I když jsem na varhany byl zvyklý od malinka, harmonium bylo najednou něco úplně nového.Bohužel, vzpomínka se začala brzy vytrácet.
Motiv:
O hodně velkou řádku let dále (před 3 lety) byla možnost přihlásit se do varhanického kurzu pořádaný jednotou Musica Sacra. Varhany jsem si oblíbil hlavně díky mému kmotru Karlovi, který mne nechával sedávat vedle sebe u varhan. Nikdy jsem ale na varhany nehrál. Podmínkou přijetí bylo umět hrát na libovolný klávesový nástroj (bohudík i akordeon). Tak jsem tedy do toho bezhlavě skočil. Cvičil jsem na staré samohrajky, které se ale časem ukázaly jako nevhodné.
Zápletka:
Jak už to ve špatných příbězích bývá, může za to vzdálený rodinný příslušník, který bývá označován jako teta nebo strejda (i když z heraldického hlediska je to nesmysl) . Tedy k této "tetě" jsme jednou jeli na návštěvu. Vše probíhalo normálně, jako každá jiná návštěva až do chvíle, kdy jsem byl upozorněn, že od poslední návštěvy něco přibylo. Bylo to maličké harmonium o jednom rejstříku, nejspíše vyrobené Josefem Lídlem a následně implantované to skříně R. Pajkra dosti zajímavým způsobem. To mě ale tenkrát nezajímalo, hrálo to (líp jak klávesky!) a mě se to líbilo. A tak jsem omílal 707 (jinou jsem zpaměti neuměl) celý zbytek dne. Skoro jsem až začal škemrat, jestli bychom si ho nemohli vzít s sebou (ach ta naivita).
Velké domino
Hned jak jsem se vrátil domů, začal jsem intenzívně lustrovat YouTube a po čase jsem si oblíbil tyto dva účty: Rodney Jantzi a Musique3579 a od té doby už údajně nemluvím o ničem jiném. Musel jsem prostě taky jedno mít. Až jednoho soudného dne...
