Just a perfect day(s)

sice můj zájem o hudbu  končí Dvořákem, ale musím říci, že tu a tam mne něco zaujme...

Den prvý:

Čtvrtek 28.5.

Druzie  s Aničkou si vesele šumí (ach jo, už zase ty odkazy, že?) a tak mají pokoj ony ode mne a já od nich. Máme suplovaný tělák. Ještě před nástupem mě svedli dvě holky - tedy né přímo tak, ale byl jsem nucen podstoupit oběť nejvyšší - vzdát se hodiny ve prospěch hudby (kterou bych asi jen těžko mohl nazvat uměním). Hned po pěti minutách jsem ovšem zjistil, že to asi nebude tak super, co jsem si myslel: kytarista nepřišel, houslista hrál v tzv. přírodním ladění a já stál u jisté slečny, která s největší pravděpodobností začala spontálně zpívat v ladění Valotti na 435 Hz, a pak se ptala jestli jako dobrý (a jsme u těch malých velkých lží...). 

No a tak připravovali jsme se na zítřejší zpivinkání, na kterém jsme právě onu píseň prznili. Just a perfect day byla pro mne ta nejodpornější z nich, protože jsem ji vůbec nikdy v celým lajfu neslyšel a když jsem si ji chtěl poslechnout na Youtube (z čistě studijních důvodů samozřejmě!), byl jsem vyděšen strhaným obličejem onoho dotyčného a znechuceně jsem zmáčkl křížek.

Ale o tom nechci mluvit, co se pak stalo může lehce vysvětlit tento prostý obrázek, pořízený rukou pana učitele Hučína:

Experiarmus!

Takže chemický kroužek, můžeme-li toto společenstvo nás šílenců vůbec korunovat tímto spešl názvem, byl po tomto namáhavém dni velmi příjemnou vzpruhou, zvláště pak, co pan učitel přinesl NITROCELUÓSU - nakonec jsme vyráběli dělo! Ještě k fotce, vznikla při explozi (cílené) střelné vaty, která byla obmotána kolem mé kouzelnické hůlky. 

Nakonec, když už došlo střelivo, jsme plánovali, co a jak v dalších kroužcích.11.6. budeme pracovat se svitkáčama! (budeme fotit na staré foťáky, vyvolávat a pak si rvát vlasy, že to nevyšlo...) 

Mimo jiné přešla řeč na zítřejší akci - vyřazování. Oba jsme byli za jedno, že to připomíná spíše "pohanský obřad v krematoriu", jak to trefně tituloval pan učitel. Samozřejmě došlo na hudbu, když jsem mu vše vyložil, bylo cítit jeho mírné nadšení, že místo Komety letos zpíváme Just a perfect day. Následně jsem si vyposlechl jeho zhodnocení sklady, které jsem plně pochopil až výrazně později...

Den druhý:

Pátek 29.5.

Čtyři směny - fakt jako v krematoriu (jen ty kachličky chybí), 4 x furt to samý a hlavně předem připravené projevy bez trochy tzv. ščávy...

Ale alespoň se našli věci, které potěšily:

• "Ferda Mravenec" zmizel hned po druhý směně - dělá teď  prý výpravčího...
• Pan Hučín mi s hrdostí sdělil, že vyhrál na Aukru kus uranového střepu (karafu)...
• Druzie vzdává další pokus o ignorování mé maličkosti
• S paní učitelkou Javorkovou jsme si jako vždy postěžovali na svět, lidi a vandaly...
• Pan Hučín (a mnoho dalších) si za námi přišel zazpívat (asi z nudy...)...
• Druzie vyprávěla o Šumavě a následně jsme se opět dali do "pomnlouvání"...
• Pan Jindra mne opět vyděsil (objevil se hned za mnou) a pobavil svou "orginalitou" ( měl svoji slavnou džísku na  takovéto akci ...)
• Pan Hučín, pobaven svou včerejší fotkou, navrhuje udělat remake na něco digitálního ...
• Druzie s Eliškou přinesly jahody (ze Slovenska)...
• Paní Mrózková přijala moji přihlášku na zájezd do Anglie (!) ...
• Pan Hučín a já shledáváme jisté mlhavé podobnosti mezi vyřazováním a Mší svatou...
• Druzie, která moje nadšení sdílela, mi chce půjčit na cestu lepší foťák (Honzu díkyBohu ne...)

No a mezitím jsme trochu zpivinkali, jedli a pili...

Po obědě vyrážím opět do víru velkoměsta, cestou potkávám otce Jakuba. Jdeme hrát důchodcům s Akordeonovým souborem ZUŠ. Tentokrát jsme všickni v souboráckých tričkách - a to  je super.

Modrá je dobrá...

Bylo mi sděleno, že když nebudu mít hraní, ať  zahraji slavnou Fantazii (nedopatřením překřtěnou na Frantazii) duchodcům - stejně mám v pondělí zkoušky...

Když jsme v dobré půlce našeho programu zjistili, že čas se krátí, přeskočili jsme "Frantazi" (to jste měli slyšet tu ránu, jak mi spadla skála ze srdéčka) a začali hrát dechovky. Najednou se přestali důchodci mezi sebou bavit a začali zpívat s námi!

Po koncertě v ZUŠce jsem se rozhodl konečně si nechat spravit řemen na akordeonu - nýtkem i s prací za 10,- Kč.

Jdu po schodech a vidím otevřený malý sál. Dlouho jsem neváhal a nakonec vyhecován "Pavlistou"

usedám s dovolením ke křídlu. Tohle jsem už dlouho chcel zkusit. Zahrál jsem si "Gauntlet" z SGU

a byl jsem mile překvapen jak suprovej nástroj to je.

Za horkého dopoledne se vracím domů. Přemýšlím. V hlavě mě pořád zní Just a perfect day, myslím, že začínám chápat podstatu té písně. Hučín měl pravdu, ten "vychlastanej" hlas (to ale nemohla být ovšem ta Sangria jenom jedna...) konstatuje prostý fakt, že je příjemně unaven pěkně prožitým dnem. Ten hlas se tam prostě hodí, chápu to, protože jsem teď v podobně vláčném stavu spokojenosti.

Jdu si poslechnout mamku. Daří se mi překecat i tátu, aby šel (!). Po hodinové spršce paralelních kvint vklíněných do barokní harmonie jdu spát...

Den třetí

Sobota 30.5.

Dnes má přijít samotný Leoš Vala, poslechnout si harmonium. Řešíme zkoušky. Zahrál jsem asi jen dvě věci, zbytek se prokecal s tatínkem. Opět jsem obdržel tolik pochval, že se zase začínám bát, že "to nedám"...

TAKY TO TAK MÁTE?

Odpoledne jsem zahájil izolaci. Čtu Utrpení mladého Werthera. Jako správný student pana Jindry si už od začátku dělám do bločku poznámky - znaky období Sturm und Drang.

Odpoledne, jsem dostal nabídku hrát na mši (díkyBohu) s Leošem za zády. Poprvé to mělo být už v neděli (což mi okamžitě sebralo chuť k dojedení oběda). Nakonec to skončilo na neděli 21.5. v Čáslavicích (Čáslavičáci třeste se!) a na sobotu 4.6. v bazilice (Bazilišci třeste se!).

No, třesu se také...

Takhe v klidu to asi nebude...

Večer znechucen tím, že Werther ještě žije jdu spát...

Just a perfect day(s)

Obdivuji vás, kteří jste se dostali až sem.

FIDo V.

                 

Prostopravda...

Zdravím ty čtenáře, kteří ještě marně doufají, že napíšu něco alespoň trochu smysluplného. To se evidentně nepovedlo, ale aspoň bude pár foteček, které prošli hned trojitou selekcí (takže je na nich i někdy něco vidět).

Úvodní kecy:

Je tomu bezmála půl roku, co jsem se zařekl, že vyrobím MIDI pedálnici pro Musicu Animatu, abychom na Vánoce mohli zahrát jednu (ANO opravdu by byla nejspíš jen jedna) koledičku od Johna Ruttera. Ovšem celá situace se značně zkomplikovala a nakonec byla pedálnice zkompletována o několik dní po termínu prvního koncertíku a pro jistou nebyla konečně využita vůbec. 

V poezii se zpovídá básnický subjekt. Já, jelikož se nepovažuji za subjekt, nýbrž z a humanoida, který se zove člověk, jsem se rozhodl popsat celou stavbu trochu epičtěji, byť pouhopouhým popisem děje. "Přeji hluboký trvalý umělecký zážitek..."

Co to je?

MIDI klávesnice (nebo pedánice) je uživatelsky příjemná konzole, určená k ovládání elektronických nástrojů. Signál bývá veden tzv. "pětikolíkem" nebo, jak už to dnes bývá u všeho, přes USB. MIDI klávesnice tedy sama neumí tvořit zvuky a je tedy nutné, připojit ji k nějakému virtuálnímu nástroji (který ale nemám...) a používat zvuky v něm nahrané.

Moje pedálnice byla a je navíc součástí harmonia, která musí být použitelná, a proto, jsem do pedálů moc nevrtal a raději jsem udělal takový truhlík se vším "pajšlem" , do kterého se to "šupne". 

Chápu, že o této problematice se dají psát stohy, ale pro naše účely toto stačí. Když tak UTFG.

Cos' zase proved' ???!!!

Tak asi mohla znít otázka mojí matínky (které mimochodem velmi vážím - ahoj mamííí), když viděla mé ruce od mahagonového mořidla (dost podobného barvou krvi) při mém návratu ze sklepa.

Podle maminky bych se rukama neuživil a podle tatínka mám prý ruce olšové a pazoury od chleba...

Prsty mám všechny (ale nemám výmluvu u zkoušek proč neumím zahrát stupnici H-dur...).

Ingredience:

• 1x pedálnice
• 2 + tmel na dřevo (podle toho jak dobře je "prorostlá")
• MIDI kodér - "Drahej prevít se švábem" - jde to i levně, ale musí se hledat
• kopu drátů - počet kláves*3 (protože nějaký určitě zničíte)
• kontakty - fantazii se meze nekladou - já volil jazýčkový elektromagnetický - "bezkontaktní"
• nějaké nářadí alla "codůmdá"
• následně barvu, lak či mořidlo - já volil po důkladné konverzaci s Tankistou lak na schody...

Postup:

Pedálnici pečlivě očistíme a zprovozníme po mechanické stránce -  dolepování, dodělávání, modifikování a jiné prznění stoletého dřeva. Na výsledek přiděláme kontakty a ty zapojíme přesně tak, jak to udává výrobce (tj. do tzv. "matice") - nekonečné hodiny pájení. Až to budete mít, tak to ještě minimálně třikrát předělejte, protože to dozajista bude celé špatně (vím co říkám...). Až vám  to začne fungovat, tak to jděte pořádně zapít s kamarády (tedy pokud je vlivem vaší nevrlosti během stavby neztratíte všechny - ale Dobří Holubi se Vracejí...).

A nyní slibované obrázky:

Stavební materiál.

Onen výše zmiňovaný "truhlík"

"Drahej prevít se švábem"

Před...

...během...

...po.

Detail na černé krabičky vzadu - kontakty.

"Zaručeně barokní homemade pružiny."

A testík "hravosti"...

Snad se najde příležitost jak ji upotřebit...

FIDo V.

Vše.

Dokonalý zločin, bílé místo mapy naší historie, aneb vražda Václava III.

Pozn. autora:
tento, původně zamýšlený referát, se pro nedostatek údajů (pro většinu spolužáků stejně nudných) nakonec zvrhnul v detektivku, která nakonec vraha stejně nenachází, proto zde předkládám tato fakta i domněnky dohromady, abych poukázal, jak šeredně se mohl Herder mýlit s naší holubičí povahou, v případě, že by to zase byli naši. Po přečtení mi prosím sdělte Váš názor,kdo podle Vás byl vrahem, prostřednictvím anonymní ankety. Výsledky budou k nahlédnutí bezprostředně po odeslání.

Místo činu:

Píše se 4. srpna léta páně 1306, Olomouc. Sedmnáctiletý král Václav III přerušil své válečné tažení do Polska a odpočívá v komnatách bývalého děkanského domu. Celým dvorem najednou zaznívá výkřik, po té je na dvoře přistižen muž se zkrvavenou dýkou v ruce, na místě je ubit k smrti. Král leží v tratolišti krve se třemi bodnými ranami přesně mířenými na srdce.

Oběť:

Václav byl na trůnu jen rok. Ještě za života jeho otce byl zasnouben s Alžbětou, jedinou dcerou uherského krále Ondřeje III, a před lebkou sv. Václava svému otci přísahal, že zaplatí všechny dluhy koruny české. Ze zásnub nakonec sešlo, kvůli intrikám na uherském dvoře utíká do Čech a následně se žení s piastovskou kněžnou Violou Těšínskou (prý z pravé lásky). Za svého krátkého života nosil hned tři koruny (česká, uherská, polská). A právě snaha obhájit polskou korunu mu byla osudnou.

Korunní svědek:

Vzpomínáte na muže s dýkou? Jeho jméno je zapsáno ve Zbraslavské kronice, která vzniká právě kolem roku 1306. Rytíř Konrád z Botenštejna byl spatřen, jak utíká z paláce s dýkou, dřív než však může vypovídat je zabit. Někteří historici se domnívají, že krev na jeho dýce patří skutečnému vrahu, kterého přistihl a zranil. Nedozvíme se to však, protože byl zabit královskou gardou, kterou vrah nejspíše taky uplatil.

Dobové zdroje:

Do dnešních dní se zachovaly velmi málo zdrojů, z nichž jsou nejdůležitější dva. Jednak již výš zmiňovaná Kronika Zbraslavská a anály (letopisy) štýrského letopisce Otakara. Bohužel nic více nemáme. Dokonce i samotné tělo se v průběhu historie ztratilo, proto nezbývá něž pátrat po motivu.

Podezřelí:

Konrád z Botenštejna – muž s dýkou

• je nepravděpodobné aby se vrah nechal až příliš snadno chytit, zvláště po tolika jistě náročných přípravách plných intrik a podplácení.

Albrecht I. Habsburský - král Svaté říše římské

• české království by připojením Polska mohlo být větší a mocnější než SŘŘ, proto mohl najmout nějakého vraha aby si pojistil budoucí postavení. A navíc by český trůn mohl připadnout jeho synům.

Vladislav Lokýtek – polský král

• je možné, že se chtěl vyhnout přímému boji s Čechy, a tak se včas zbavil protivníka. Možná dokonce použil Konráda z Botenštejna jako zastírací manévr, protože se jeho jméno o několik let po jeho vraždě znovu objevuje na válečném tažení. Někteří věří, že se nejedná o shodu jmen.

Karel Robert z Anjou – uherský král

• i on měl s Václavem nevyřízené účty, protože se spolu střetli již v boji o uherskou korunu.

Alžběta uherská – odmítnutá snoubenka

• nejméně pravděpodobná příčina, nikdo z rodu o Přemyslovce nejevil zájem. Feministky asi zklamu, ale její názor by stejně nikoho nezajímal.

Holena z Vildštejnu – pomsta přítele?

• Cítil k rodu Přemyslovců zášt' ,protože Václav II. nechal popravit jeho blízkého přítele Záviše z Falkenštejna na (tehdy) hradu Hluboká.

Jindřich Korutanský – následník

• Touha po českém trůnu (kterého i dosáhl) mohla hnát i jeho k odstranění vladaře nečestným způsobem – bezbranného v posteli.

ČESKÁ ŠLECHTA?

• Václav nebyl v Čechách velmi oblíben, protože přes slib daný otci zbytečně utrácel královský majetek. Také rád pořádal pitky a hony na kterých rozdával svým „přátelům“ co mohl (i nemohl). Ač se poměrně rychle vzpamatoval, nebylo mu to moc platné. Výše zmiňovaný historik Otakar dokonce píše, že právě poslední dva podezřelí mohli být pověřeni českou šlechtou, která si hned po jeho smrti začala rozebírat jeho majetek.

Závěr :

Václavovou smrtí vymírá rod Přemyslovců po meči. Začíná období anarchie zakončené až vládou Lucemburků. Do dnešních dní nemůžeme s určitostí říci, kdo to tenkrát byl, důležitější však je že tímto činem končí jedna z nejvýznamnějších epoch českých dějin, trvající bezmála 400 let. 

Kliknutím zde se zobrazí anonymní anketa, prosím Vás o vyplnění (cca 10s).

František Ignác Dolíhal

Zdroje:

http://www.panovnici.cz/vaclav-III

http://zivotopisyonline.cz/vaclav-iii-posledni-premyslovec-na-ceskem-trunu/

http://historicky.blog.cz/0908/zahadna-smrt-vaclava-iii-losovala-slechta-vraha-ze-svych-rad

časopis Epocha

Výkřik do binární tmy...

aneb: "ČAU SVĚTE, TŘES SE!"
(opět se NEJEDNÁ o moji hlášku...)

Opět jsme se rozhodl něco napsat, ale předem varuji, že se jedná o zbytečný příspěvek, ostatně jako vždycky, a protože se mi nechce mačkat tečky, bude to tentokrát pravá, nesmyslná juxtapozice, taková, jak má být, některé může pobavit má marnost, mé uvažování, či větná skladba, proto jsem se rozhodl, že jestli se tu najde nějaký odvážlivec, či sebevrah (Druzie ?), který by měl tu odvahu a určil by zde kompletní větnou skladbu a zaznamenal by ji to grafu (tzv. stromového), bude odměněn tím, že pro něj možná napíšu něco "normálního", tedy ovšem za předpokladu, že se dožiji onoho okamžiku, kdy  svůj rozbor dokončí, ale zpět k původní myšlence, kterou byl pouhopouhý zájem informovat, že se zde začne (konečně) něco dít, a tak tedy konečně ukážu bližší fotečky pradědečka Tučka a oznámí co s tím chci vlastně udělat, a obávám se, že tatínek můj milý, který chtěl  cit. "...tu kopu dřevěného šrotu demonstračně spálit na zahradě...", bude zklamán, ale, jak by řekl Horst Fuchs, to není ještě všechno, při uklízení půdy jsme s babičkou nalezli něco, co sice nemá tak velký význam jako RKZ  a ani není o dva roky starší než Ramesse II., ale zato to stojí za to (!), a za co samozřejmě ještě neprozradím, takový já už jsem, no a na závěr jsem se rozhodl, že založím zde ještě složku "Jiné...", do které budu dávat občasné malé pitominky, co mne tak napadnou, a tak jsme se nakonec dostali až sem, k pointě celé této zrůdnosti, která ovšem jaksi chybí :-) , proto se hluboce omlouvám, těm, kteří si slibovali od tohoto textíku něco zajímavého, nebo amatérsky-organologického, a s přáním hezkého dne, večera či noci se loučím já, František Ignác Dolíhal

.

(Tečka)

Motivační obrázek:

a úplně dole můžete vidět moje slavné oblíbebé tričko...

Bachův kraj bez varhan

Když se něco opakuje dvakrát, už je to tradice. 

- slova, kterými jsme byli přivítáni už dopředu upozorňovala naše peněženky, aby očekávali napřesrok náhlé snížení disponibilní částky. Přesto jsme si výlet užili.

[ichfršténicht kamaráde]

Vybavení:
(Aneb, co jsem si prostě musel vzít s sebou...)

• 2 kg dobře uleželých not (hodí se na tapetování, vzpomínání a hlavně ke hraní)
• nástroj - Delicia Carmen 24 (školní - jen skoro můj)
• desky s notami, které opravdu potřebuji (2 skladby...)
• notový pultík (rovněž školní - ten je totiž nejodolnější ... :-) )
• koncertní oblečení ( s botami, které jsem marně leštil půl hodiny)
• nutné elektronické zlo (placka a foťák)
• něco do volátka (včetně tzv. glgáníčka - tj. pití)

Takto vybaven nasedám v neděli do autobusu, obtížen navíc ještě nějakými zbytečnými ( beztak zdraví škodlivými) aditivy - éčky (těmi evropskými). Cesta byla díkyBohu snesitelná (koneckonců minulý rok jsem trénoval) a tak jsem po příjezdu měl ještě sílu nostalgicky vzpomínat a zase si uvědomit jak příšerně rychle stárnu...

No, ale rozhodl jsem se, že si tu nebudu na všechno stěžovat.

Tradice (tj. velké "Deža ví ! "):

• Grilovačka před (bývalým) kostelem
• Tradiční německá kuchyně (těstoviny s ohřátým roztokem kečupu)
• Koncert v (bývalém) koncentráku (letos i s plynem...)
• Nocleh ve východoněmeckém (asi) hotelu

Letos jsme jeli jen s kvintetem, ale za to jsme si to řádně užili :

Některé tóny zasekávaly, rejstříky si dělali, co chtěly a navečer se zázračně zase opravily.

Absolvovali, jsme celkem 3 koncerty, dva z nich v kostele (Köthen a Prettin - Lichtenburg) a ten zbylý "OpenAir" v zahradách u města Wittenberg (ano Lutherovo město), což byla mimo jiné (jak se následně ukázalo) politická slezina.

Nejlepší bylo, že při častých přesunech z fronty na frontu (fajn uznávám tohle je už velký klišé) jsem seděl vedle Tomáše Nováčka takže jsem se s ním domluvit už předem co a jak ve velké opravě "Tučka", která je plánována na léto (a o které budu ještě informovat). 

Samozřejmě jsem fotil, proto milý čtenáři mého blogu, pokud jsi se prokousal až sem, budeš odměněn pohledem na mé "fotéčky".

Plavba anglickým parkem v Německu...

...ale zámek patří Holanďanům

Správný muž má být vždy ženě oporou. (Ano jen se opírá.) A to i v sebebizardnější situaci.

Máme rádi umělecké fotografie s hlubokým podtextem.

V Německu a bez plynu?

Procházka jarním Wittenbergem

Další člověk, který mě chce zabít...

...copak člověk, ale jmelí!

Veselá jízda vlakem! (moje první skladba v souboru)

Jsem prostě oblíbený

Nedívám se...

Tahle mne ještě asi nezná...

Druzie sprintuje.

Martin Luther (ten bílý)

Zámecký kostel Lichtenburg - první ženský koncentrační tábor.

Překrásné místo, ale tak zubožené válkou.

Ale ať nekončíme smutně, Frank s námi dovezl i 3 svíce míru. Tak se tedy modleme za toto místo, které by mohlo dlouho vyprávět. A na závěr odkazy na fotky ZUŠky a Druzie.

Tak zase někdy u nějaké mé patlaniny.

FIDo