Již osmnáct let oblétávám Slunce.
Již osmnáct let . . .
Zvu Vás všechny, kteří na tento článek narazíte, pojďte se mnou strávit několik chvil. Zrekapitulujeme společně tuto pouť a vyrazíme za planetami. V mém životě nikdy nesměla chybět hudba, a proto ani tento článek nemůže být výjimkou. Neostýchejte se proto nabízet si z bohatého menu dnešní hudby.
Start
Ani jsem se poprvé nemohl pořádně nadechnout - pouť začala. Čas vzletu byl naplánován řídicí kontrolou na jeden z posledních letních dní. V polojasnu nedělního odpoledne dne šestého září s úderem 13:50 jsem odstartoval svoji velkolepou eskapádu. Jako každý pilot- začátečník jsem dostal toleranční lhůtu, po kterou budou mé zběsilosti ještě hájeny. Osmnáct kol abych byl přesný. Tak jsem se tedy vypravil ke své první cizí planetě.
Mars - Pán válek
Začneme u nejbližší planety, rudé skály Marsu. Ten je ze všech planet nejlépe dosáhnutelný a také nejvíce námi navštěvovaný. Musím tedy říci bohužel, protože pokaždé kdy se mu přiblížím, přináší jen války a vztek. Jedna z prvních větších válek se odehrála již při XXX obletu. Tehdy byla Zěme v
odsluní...
První hádka se sestrou, která se obrátila proti mně. Po dlouhosáhlých a zbytečných bojích jsem byl poražen a svržen až ze samého vršku mé dětské palandy. Dopad byl tvrdý a vyžádal si nutně svoji daň. Ruka zlomená a prázdniny v háji.
Bohužel jsem se dosud nepoučil, a tak den co den vyrážím opět na steč do bojů na které snad ani nemám právo. S jedenáctým obletem se vše ještě zhoršilo, začal jsem si víc a víc přisvojovat svoje právo na svůj názor a přístup - a to za každou cenu! Kolikrát jsem byl zbit, kolikrát klečel v koutě, kolik bojů jsem už marně prohrál nebo vzdal. Tak jsem udělal věc, kterou jsem pak ještě mnohokrát zopakoval - utekl jsem.
Venuše - Pokladnice pokoje
Zlatá planetka, cudně skrytá pod svůj šat z neproniknutelných mraků. Je jen málo úspěšných, kteří zavítali až sem, ale já jsem na poklidné orbitě zastavoval pokaždé, bych mohl poznávat láskyplný klid a v jeho tichu tvořit svoje další kroky po soustavě.
Mami, babi a vy všichni, kteří jste mi pomáhali překonávat zlé časy válek, vy, kteří jste konejšili, tišili a uzdravovali, Vám vděčím za svůj klid. Jen vy jste podporovali v tvůrčích činnostech a nejen v nějakém přežívání, ale v žití! Bez Vás, bych se jen potácel od ničeho k ničemu a pouze bych očekával další spory a útrapy. To Vy jste mi dodali sílu, abych mohl pokračovat k dalším planetám.
Merkur - Okřídlený posel
Dohánět tento maličký kousek skály, je opravdu náročné. S rychlostí blesku rotuje na nejmenším orbitu kolem Slunce. Také se to ne vždy podaří. Co na mnohokráte jsem si zasteskl, že nemám také okřídlené opánky. Co mnohokráte mne Merkur předstih.
Už od malinka jsem pomalý v rozhodování, takže jakmile si všichni mí dosavadní přátelé rozebrali své role ve sportu, na mne už nezbylo. Přiznávám, že jsem již mnohokráte zatoužil stát se sportovníkem, ale popravdě jsem se už pak bál, že do toho kolektivu nezapadnu. Analogicky s tím nejsem ani ministrantem, ani skautem a už vůbec ne čundrákem. Já jsem ve svém...
Jupiter - Dárce radosti
Ze svých častých neúspěchů s Merkurem si hlavu moc nedělám. Vymrštěn gravitačním prakem Slunce, uháním za svojí oblíbenou planetou. Pokaždé se rád připojuji k stovkám družic této obří planety. Zde za pásem meteoritů se už snadno zapomíná na souseda Marse...
Ať byl rok jaký byl, vždy se v něm našla spousta krásných okamžiků, spousta střípků radosti. Mnohdy jen z malicherností, které rychle pominuly, ale mnoho jich také bylo po dosažení svých cílů. Akordeon, harmonium, varhany, klavír... nejen zde jsem prožil spoustu radosti, ale i ve společnosti mých rodičů, přátel, kamarádů, známých... Je pravda, že i minimum smutku, žalu, nebo vzteku dokáží radost utlumit, ale i tak radost nakonec většinou vyhraje...
Saturn - Vládce zašlých časů
Jak postupuji od Slunce dál prostorem, začíná jeho světla povážlivě ubývat. V tu chvíli se z temné prázdnoty zjeví přízrak Saturn. Svými prstenci si klestí cestu a nebere ohledy na nikoho.
Mnohokrát jsem selhal, mnohokrát jsem zhřešil. Pokaždé v chvíli ticha mne drtí ta příšerná otázka, zda-li jsem byl alespoň chvíli dobrý člověk. Tím okamžikem mi počne zvonit v uších a v hlavě hřmět. Před očima probíhají ty nejtrapnější, nejhloupější a nejhorší věci, které jsem už stihl učinit. Chci před nimi utéct, ale nejde to. Sám jsem si je přikoval k sobě.
Uran - Potrhlý kouzelník
Tak trochu odlišně se valí soustavou Uran. Vždy po svém, vždy orginálně. Trochu rozpačitě měnívá často svá rozhodnutí a styl. Směr si ale drží stále stejný.
Částečně ochranou maskou, částečně podivným automutilačním koníčkem bylo mé podivínství. Řezem automatické pračky ve volném rovnoběžném promítání na půdě mateřské školky počínaje a pobíháním se stařičkým Flexaretem konče, tvořil jsem si svůj krásný, dokonalý, ale utopický svět. Ovšem byl to svět plný změn a přebíhání od jednoho k druhému, pak když jsem se jednou rozhlédl, zjistil jsem, že ze všech těch plánů zůstaly jen sny a hrouda počmáraných papírů.
Neptun - Mystik
Nejvíce vytržen z řádu Slunce, koná svou pouť také Neptun. Hluboká modř poslední spojky se zbytkem soustavy si už žije téměř sama pro sebe. Na rozhraní reality, zpola živena sama sebou, zpola Sluncem. Jako maják slouží galaktickým zbloudilcům, toužícím dostat se domů.
Zahrnut tak svými sny balancuji na okraji reality, která mne sráží zase zpět. Přemítám nad účelem a podstatou věcí. Ničím nevázán spěji nikam, do ničeho. Právě tady se vše láme, zde člověk pozná, že potřebuje mít svůj cíl, za kterým může spět. Přes bouři dospívání posledních, z osmnácti cvičných přeletů, se najednou vše začíná jasnit a také trochu komplikovat. Zodpovědnost stoupá a realita se stává nebezpečnou. Teď už nezbývá nic jiného, než skočit po hlavě do víru 19. přeletu.
Sen se rozplývá a život začíná!
Děkuji Vám všem!
FIDo98
