Mácha, Byron, Shelley...
...ti všickni (a další jiní) se rozhodli vzdát se pohodlí domova a odcestovat někam pryč, do krajiny, která je nějak inspirovala. A tak i já
ne-romantik jsem poprvé opustil starý kontinent. Zvláštní příležitost si žádá zvláštní péči při přípravě, kterou jsem já skutečně udělal. V bláhové představě, že budu cvakat 60 za sekundu jsem nakoupil celkem 5 FILMŮ (z nichž je jeden dokonce panchromatický), dále jsem přejel své boty a kožené pouzdro od foťáku voskem na armádní obuv (brzy se ukáže proč) a pečlivě zkontroloval funkčnost svého FLEXY. Jo a taky nějaký to jídlo, občanku, oblečení, libry, FOTOMEZKA a jiné nedůležité věci. Můžeme vyrazit!
 |
| FLEXA - Flexaret VI (1965), Meopta Přerov |
Inspirován baladami, přeskakuji všechny ty nepodstatné věci, jako: co jsem doma zapomněl, kdo zvracel v autobuse, co jsem poslouchal, co jsem jedl, co nám pouštěli za filmy a voillá. Anglán v Calais se sápe po mém pasu. Ne nespletl jsem se, protože Angličanům skutečně patří i kus Francie, kde ústí Channel-tunnel. Ale o vztahu Anglie vs. Francie až někdy jindy. Autobus najel do vlaku a východ slunce jsme viděli již britský. Kolem sedmé nás začíná budít brzdo-plynové cvičení pána cechu novoformanského...
Což neznamená nic menšího, že pan řidič již pasíruje náš autobus Londýnskou dopravou.
 |
| Toť on -nejslavnější komín světa... |
Vyhozeni jsme byli u londýnského oka, které se však nestalo naším prvním bodem zájmu. To totiž byly obligátní toalety (jak říkají tělocvikáři haj*íky) a mekáč. Potom jsme se jali zběsile fotografovat Big Ben, protože kolo ještě neotevřeli a i kdyby, přece neutratím 20 liber (=hodně!) za jednu otočku. Pro Čechy by zde navíc měla být sleva, protože nebýt naší škodovky, kolo by neměli!
 |
| Londýn často spojuje nové se starým - viz ona hnusná plastová cedule vpravo. |
A začalo...
Vyrážíme prozkoumat město westminsterské! Se svojí společnicí (Ivou) se domlouváme předem na strategii, jak předběhnout to tupé shopaholické stádo a zaslechnout alespoň několik Nigelových slov, aniž bychom byli rušeni stupidním plkáním a tlacháním o tom, jak je" Primark levnej!" A právě v tuto poetickou chvíli konečně přešla obloha z cínového do olověného nádechu a začalo pršet. Se strnulým úsměvem (který má maskovat údivem otevřená ústa) otevírám český deštník - slovy: český - a fotím FOTOMEZKEM dál a dál, a deru se s Ivčou dál a dál. Ovšem teď nastala ta zrada! Najednou slyším povědomý ale nemilý zvuk - deštník dává své sbohem a nadobro mne opouští. Na několik chvil je vystřídán Jančiným, ale o několik okamžiků později přestává pršet úplně (a to doslova, dál už nám nepršelo). No a během těchto okamžiků, když FIDo řeší svůj deštník, procházíme kolem parlamentu.
 |
| Ač již hodně dlouho po mém debaklu, Janča se mě stále směje. |
Navštívili jsme ten den spoustu dalších zajímavých míst, ale o těch se dočtete v průvodcích. Co nás zajímá, jsem přeci já a mé zážitky, protože jsem jedinečný...(s tím romantismem jsem kecal).
 |
| Britská galerie - jako mnohá v rekonstrukci, takže nic moc... |
Ovečka Shaun na tisíc způsobu - to není název kuchařky, ale námět charitativní výstavy v covent garden. Popustil jsem tedy uzdu své infantilitě a hledal jsem s Ivčou Shakespearskou ovečku. Potom jsme dostali rozchod u stánko-obchodu s Fish´n Chips, ale znáte mě. Jakožto škudlil jsem na tom odmítal utratit celých 8 liber, a tak jsem se raději kochal po nejdražším městě světa.
 |
| Sama velká Viktorie! |
 |
| Já prostě nemohl... |
Nožičky šmatlají, konec se blíží...
Schyluje se k pozdnímu odpoledni, kdy jsme se ušmatlaní dostali na sraz s autobusem. Asi po hodině čekání a jednom netrpělivém telefonátu jsme se dočkali. Sice víme, že kdybychom jeli koňmo, byli bychom rychlejší, ale i tak jsme rádi, že již brzy staneme na prahu našich nových rodin.
Věnováno Patriku Rybníčkovi, slavnému třebíčskému fotbalistovi.
Tož be continued...
