pátek 30. října 2015

Simplicius Simplicissimus

Prosťáček nejprostší,

tak bych se asi popsal coby fotograf. Protože jsem od přírody velmi jízlivý, už jsem déle nemohl poslouchat Druziinu ostrou (ale oprávněnou) kritiku mých fotek. Koncem školního roku jsem se proto začal této problematice věnovat. Jak ten klasicistní písmák jsem procházel všechny možné návody a tutoriály, prohlížel a analyzoval nejrůznější fotky na Flickru, ale nefotil. Jednou se mi nechtělo, podruhé bylo "hnusně", ale většinou prostě nebyl čas.

Foťák mám už asi rok, ale fotil jsem zatím pouze laborky anebo jen obrazovou dokumentaci, bez jakékoli umělecké ambice. 

FIDo - Kompozice:
Vývěva, promývačka, baňka.

A pak se to stalo...

Psalo se 6.7.2015 - neděle. Je krásný den a my jsme pozváni ke známým na chatu v Poušově. Tato akce byla již tradičně spojena s konzumací vynikajícně připraveného masa a velkého množství alkoholických nápojů. Já jsem ovšem vždy v neděli večer vázán uskupením hudebním, a s trochou nadsázky i zpěvním..., jež se zove Svatomartiňák. A tak onu párty opouštím předčasně. Namířil jsem si to kolem řeky až do kostela. Při odchodu z domu jsem sebral svůj zatím netknutý kompakt a právě ten mě v kapse od kalhot začal po cestě tlačit. Nejprve jsem jej vyndal ven a jen tak nesl v rukách, ale pak mne začali svrbět prsty.


Slunéčko svítí...

Je hezky tak proč to nezkusit. Přiklonil sem se tedy k tomu co jsem prve spatřil, složenému okolíku, protože to je věc gymplákovi známá, ale jakmile jsem chtěl  jen tak zmáčknou spoušť, přiletěla virtuální foto-facka (pravděpodobně od Druzie) a já naznal, že bych si měl rozmýšlet fotku předtím, než ti udělám a ne až doma.

Díky Bohu jsem si naplánoval cestu tak akorát, takže jsem si parádně zafotil a přece nezmeškal zkoušku Missy Quinis Vocibus super Dolorosi Martyr od Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce (a tak vůbec...). Co mě opravdu nadchlo, bylo zkrocení mého foťáčku. Zjistili jsme si navzájem, co komu vyhovuje a na fotky se dá již i dívat.

Onen okolík

Blbneme s liniemi

S hlavou vzhůru v oblacích (a v protisvětle)

Hned bych si vylez... (tedy spíš ne)

No a diagonála na závěr


Netvrdím, že se ze mne stal přes noc Saudek, Drtikol nebo Daquere. (Držme se té trojky. Jp - 99)
Posuďte sami, ale aspoň mne ono písmáctví (silně klasicistního typu) naučilo přemýšlet jinak a to se cení.




Věnováno dvěma mladým hrdličkám Patrikovi a Saše
Kéž spolu plachtí životem, kéž vyletí z každé bouře a kéž nám nes*rou po sochách.



3 komentáře:

  1. Jako co to má být? Já ti upravuju umělecké "oko" a Paťas má už druhou dedikaci?! Budete litovat.
    ~zlověstné hrdelní zavrčení~

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chceš-li dedikaci míti, musiš mi to říci. Patrik mi s něčím pomohl, tak se nediv a hrdelní zvuky si odpusť, kazíš si hlas... :-)

      Vymazat
    2. Taktně přejdu to, že s většinou věcí se obracíš na mě. Každopádně díky za starost o moje hlasivky =)

      Vymazat