Anglie 2015 - Den nultý a prvý - LoŇ-doŇ I.

Mácha, Byron, Shelley...

...ti všickni (a další jiní) se rozhodli vzdát se pohodlí domova a odcestovat někam pryč, do krajiny, která je nějak inspirovala. A tak i já ne-romantik jsem poprvé opustil starý kontinent. Zvláštní příležitost si žádá zvláštní péči při přípravě, kterou jsem já skutečně udělal. V bláhové představě, že budu cvakat 60 za sekundu jsem nakoupil celkem 5 FILMŮ (z nichž je jeden dokonce panchromatický), dále jsem přejel své boty a kožené pouzdro od foťáku voskem na armádní obuv (brzy se ukáže proč) a pečlivě zkontroloval funkčnost svého FLEXY. Jo a taky nějaký to jídlo, občanku, oblečení, libry, FOTOMEZKA a jiné nedůležité věci. Můžeme vyrazit!

FLEXA - Flexaret VI (1965), Meopta Přerov

Inspirován baladami, přeskakuji všechny ty nepodstatné věci, jako: co jsem doma zapomněl, kdo zvracel v autobuse, co jsem poslouchal, co jsem jedl, co nám pouštěli za filmy a voillá. Anglán v Calais se sápe po mém pasu. Ne nespletl jsem se, protože Angličanům skutečně patří i kus Francie, kde ústí Channel-tunnel. Ale o vztahu Anglie vs. Francie až někdy jindy. Autobus najel do vlaku a východ slunce jsme viděli již britský. Kolem sedmé nás začíná budít brzdo-plynové cvičení pána cechu novoformanského...

Což neznamená nic menšího, že pan řidič již pasíruje náš autobus Londýnskou dopravou.

Toť on -nejslavnější komín světa...

Vyhozeni jsme byli u londýnského oka, které se však nestalo naším prvním bodem zájmu. To totiž byly obligátní toalety (jak říkají tělocvikáři haj*íky) a mekáč. Potom jsme se jali zběsile fotografovat Big Ben, protože kolo ještě neotevřeli a i kdyby, přece neutratím 20 liber (=hodně!) za jednu otočku. Pro Čechy by zde navíc měla být sleva, protože nebýt naší škodovky, kolo by neměli! 

Londýn často spojuje nové se starým - viz ona hnusná plastová cedule vpravo.

A začalo...

Vyrážíme prozkoumat město westminsterské! Se svojí společnicí (Ivou) se domlouváme předem na strategii, jak předběhnout to tupé shopaholické stádo a zaslechnout alespoň několik Nigelových slov, aniž bychom byli rušeni stupidním plkáním a tlacháním o tom, jak je" Primark levnej!" A právě v tuto poetickou chvíli konečně přešla obloha z cínového do olověného nádechu a začalo pršet. Se strnulým úsměvem (který má maskovat údivem otevřená ústa) otevírám český deštník - slovy: český - a fotím FOTOMEZKEM dál a dál, a deru se s Ivčou dál a dál. Ovšem teď nastala ta zrada! Najednou slyším povědomý ale nemilý zvuk - deštník dává své sbohem a nadobro mne opouští. Na několik chvil je vystřídán Jančiným, ale o několik okamžiků později přestává pršet úplně (a to doslova, dál už nám nepršelo). No a během těchto okamžiků, když FIDo řeší svůj deštník, procházíme kolem parlamentu.

Ač již hodně dlouho po mém debaklu, Janča se mě stále směje.

Navštívili jsme ten den spoustu dalších zajímavých míst, ale o těch se dočtete v průvodcích. Co nás zajímá, jsem přeci já a mé zážitky, protože jsem jedinečný...(s tím romantismem jsem kecal).

Britská galerie - jako mnohá v rekonstrukci, takže nic moc...

Ovečka Shaun na tisíc způsobu - to není název kuchařky, ale námět charitativní výstavy v covent garden. Popustil jsem tedy uzdu své infantilitě a hledal jsem s Ivčou Shakespearskou ovečku. Potom jsme dostali rozchod u stánko-obchodu s Fish´n Chips, ale znáte mě. Jakožto škudlil jsem na tom odmítal utratit celých 8 liber, a tak jsem se raději kochal po nejdražším městě světa.

Sama velká Viktorie!

Já prostě nemohl...

Nožičky šmatlají, konec se blíží...

Schyluje se k pozdnímu odpoledni, kdy jsme se ušmatlaní dostali na sraz s autobusem. Asi po hodině čekání a jednom netrpělivém telefonátu jsme se dočkali. Sice víme, že kdybychom jeli koňmo, byli bychom rychlejší, ale i tak jsme rádi, že již brzy staneme na prahu našich nových rodin.

Věnováno Patriku Rybníčkovi, slavnému  třebíčskému fotbalistovi.

Tož be continued...