Připravené, leč nevydané.
Nezveřejněná reportáž z exkurze na rozloučenou:
Ropa a její dobývání
Aneb prohlubování znalostí snadno a rychle…
Možnost konečně něco vidět doopravdy a ne se o tom jen učit
nás velmi potěšila, proto jsme se na exkurzi velmi těšili. Ovšem záhy se
dostavilo zklamání. Většině z nás se s ropou spojí Spojené
Arabské Emiráty a všechen přepych
Abu-Zabí, tedy nikoliv nějaký ropou zavánějící domek u železniční stanice
v Hodoníně.
Ne příliš nadšeně
vstupovali studenti místo letadla do autobusu onoho chladného rána dne 2. 11.
L. P. 2016. Po dlouhé cestě jsme však přeci jen dojeli až do cíle, zde nás
ovšem čekalo něco nečekaného. Jakýsi pán s brýlemi a velmi živou
gestikulací držel otevřenou láhev s ropou a každého, kdo kolem prošel,
pomazal tímto „hnisem zemským“. Nikoho z nás by nenapadlo, že právě ropa
pod UV světlem fosforeskuje podobně jako tonic (pochopitelně bez ginu). Spolu
s vyvěrající ropou, objevovaly se
další a další zajímavosti na poli fyziky, chemie i geologie, a tak se nám
z propisek jen kouřilo. V další části prohlídky muzea jsme se mohli
prostřednictvím stereolupy (tedy nikoliv mikroskopu, jak nás pán mystifikoval)
proniknout do hlubin krás a tajů nerostů a zkamenělin jejich sbírek.
Vyprovázeni špalírem těžebních dlát a vrtáků jsme si razili cestu ven k poslední
části expozice. Když někomu řeknete „těžba ropy“, jistojistě si hned vybaví
pole Dallasu s těmi divnými věcmi. My jako třída poučená již víme, že jsou
zvány „kozlíky“. Právě jejich expozice se do stísněného domečku nevešla, a
proto nás opět učitelé vyhnali na mráz. Ovšem monumentálnost této sbírky byla
více než pozoruhodná, ostatně, kde bychom bez ropy byli? Právě tlupa těžebních
kozlíků je oním Atlasem, jež nese tíhu našeho blahobytu.
Při zpáteční cestě byla potvrzena slova pána z muzea,
že ropa se těží i u nás. Jako ve snu byla naše skupina, když byla upozorňována
na ropný vrt každý centimetr cesty podzimní Moravou. Věrni odkazu Komenského,
zastavili nám poblíž jednoho vrtu, abychom se mohli občerstvit zdravotní
procházkou a na vlastní bulvy shlédnout vrt v akci. Po pěti minutách
přetlačování s automobily se peloton ocitl kdesi v polích pod Pálavou
a před sebou na betonu vrt. Kozlík nikde! Občerstveni mnoha povzbudivými slovy
pana učitele Hučína jsme se vraceli opět k autobusu.
Děkujeme tímto našim učitelům, kteří pro nás toto oblažení
schystali, a to způsobem jednoho bývalého, leč později slavného studenta
gymnázia:
„Bylo to krásné a bylo toho dost…“
Žádné komentáře:
Okomentovat