Toliko křesťan...: Milimetr na milimetr!

Jak už to tak bývá, nic není věčné

(až na lásku Kristovu - samozřejmě).

Byl jsem zrovna na cestě ke známým, když vtom se mi začnou rozpadat brýle. Při prozatímní opravě kyanoakrylátem bylo rozhodnuto, že se pořídí nové. Hned ze začátku bych se chtěl distancovat od různých aktů maloměšťácví a buržoazních přežitků. Brýle jsou pro mne pouze nutné zlo, které omezuje mé periferní vidění, popřípadě Ariadninou nití ve světa velkém labyrinthu...

Osamělé brýle dožívají své poslední dny...

Před týdnem jsem si zašel do optiky, a protože jsem mezi bližními svými vyhlášen svou nerozhodností, chtěl jsem vám poreferovat o celkovém průběhu mé zdejší návštěvy. Zapínám proto stopky na svém "bellově přístroji" a beru za kliku. Prodavačku jsem hned z počátku uklidnil tím, že jsem ji vylíčil své požadavky na něco robustního a celokovového. Dáváme se do výběru - jako vždy zvítězí methoda vylučovací. Čím jsem starší, tím jsem asi víc otrlejší nebť při výběru brýlí jsem strávil sotva 11 minut, což je od minulé půlhodinky citelné zlepšení (potěšující převážně moji doprovodnou družinu). Pochopitelně, jedná se o brýle dioptrické - je důležité usadit je přesně (takříkajíc milimetr na milimetr...) - což je má oblíbená část, protože se zase po dlouhé době v tomhle chladném světe dočkám upřeného pohledu ženy do mých očí. A jak praví básník, oči jsou okna do lidské duše člověka ... //potměšilý úšklebek autora

A pak se to stalo!

"Pani, vy ste mi tam měnila ty šroubky a poškrábala jste mi sklo!!!" nečekaně začala klavírovat jistá dáma již "znalejšího" věku." to jak ste mi to dala do toho stroje tak tady mám dvě čáry!!! Milimetr na milimetr přesně!!! To se náhodou stát nemůže!!!"klavírovala dále a aby umocnila svůj problém, který zajímal opravdu celou optiku, začala bouřlivě gestikulovat. Paní optička chtěla využít pauzy v přídechu mezi jednotlivými větami, aby obhájila svoji práci a aby jí vysvětlila, že se brýle do žádného stroje nedávají, a tak vůbec. Bohužel se jí to nedařilo, nebť se stále snažila držet pravidel slušného vystupování - nejspíše byla pamětliva toho, že svět stojí na řádu... Ovšem ani Komenský s Kusánským by nedokázali harmonizovat protiklady této existence s cílem lepšího (a tiššího) místa pro nás ostatní vyděšeně přihlížející. Po asi deseti pokusech zahájit ofenzivu, po deseti doslovných repeticích těchto, pro nás již notoricky známých, slov se ji konečně podařilo vše osvětlit. My ostatní jsme si už už mysleli, že je po všem, ale šeredně jsme se mýlili. Ona dotyčná pojala podezření (mylné - samozřejmě) o tom, že paní optička do ní pouze cpe nějaké prázdné fráze, kterými ji chce obalamutit, protože je nepochybně velmi zlomyslná. Ethanol (pravda, částečně znečištěný trochou té minoritní krve) v jejich žilách začal vřít a paní začala ještě bouřlivěji hájit svou pravdu, deklamujíce tím, že brýle si zásadně dává brýle na stůl"takhle a néé takhle" (to opakovala asi milionkrát), že ty brýle potřebuje ke čtení (velmi směšné...), a konečně, že i kdyby položila ty brýle "takhle", tak se jí přece nemůžou udělat ty škrábance takhle - milimetr na milimetr přesně!

Mezitím jsem já druhou paní optičkou absolvoval ony "pohledy do duše", při kterých jsem si samozřejmě nemohl odpustit doplnit/upřesnit onu poznámku, že je nanejvýš pozoruhodné, že má brýle poškrábané pouze na optických středech (to vyboulení), a co víc, že mě paní optička zaměřuje zorničky kupodivu také milimetr na milimetr přesně! Náhoda? - Nemyslím si... - Smáli jsme se oba.

Míříme k pokladně, paní optička pořád doufaje ve výtězství rozumu ukazuje oné existenci model čočky a její řez - a opět by Komenský neuspěl, protože ani názorná ukázka paní nepřesvědčila. Paní optička už vzdala jakoukoli naději a navrhuje jí, že ty skla vymění (ze svého!) - byla už velmi znavená blbostí lidskou jež se zdá býti nekonečnou. Existence pojednou mění tón, odmítá opravu argumentujíce svojí vysokou čtenářskou aktivitou a loučí se ostrým práskem dveřmi s tím, že jenom chtěla, aby bylo vidět jací lidi dneska jsou (což se jí mimochodem podařilo přímo fenomenálně)! Tento koncert lidské hlouposti (a patrně i opilectví) trval bezmála dalších 9 minut - a kompletně s dynamikou fortisimo. Myslím, že s tímhle by měla leckterá operní zpěvačka problém - inu alkohol je síly zdroj! V momentě, kdy zmizela se začal zbytek optiky hurónsky smát. "Klaním se před Vaší asertivitou," řekl jsem oné optičce-gladiatorce a ODEŠEL JSEM DO HÁJE ...

...

O týden později jsi jdu pro hotové brýle, konečně se mi splnil můj dlouholetý sen o samozatmavovacích čočkách, kteréž se budou hoditi obzvláště nyní v létě.

Opět fotečky: