"Proboha, snad nejsi ... "

Přátelé kamarádi, včera ve večerních hodinách dosáhl tento blog celkových 500 shlédnutí, a proto jsem pro Vás vybral něco, o čem řekl i samotný Pavel Jindra PhD. , že to cit. "má nosný nápad".

Velice si vážím těch, kteří sem chodí si číst vylévání mého srdéčka. Děkuji všem těm, kteří i přes temnotu těchto stránek, zde hledají světlo. (Tedy stránky jsou inverzně - tj. "barokně" - zbarveny, kvůli šetření čtenářových očí - a to převážně ve večerních hodinách, kdy je většina populace nejaktivnější...)

!POZOR!    Nejedná se o pohádku Červená Karkulka.    !POZOR! 

Ale nyní (podle Cimrmana) řekneme to, co se říkat má
děti, pohádky začíná...



Ťuk, ťuk.
"Ano? To jsi ty? Už běžím," řekla babička a obula si své holínky. Otevírá dveře.
"Proboha snad nejsi ... ,"už nedořekla babička.

Byl teplý jarní den. Vzduch na mezích se tetelil. Jako každý druhý víkend v měsíci očekávala babička návštěvu své jediné vnučky. Nedávno byla u optika, protože už hůř vidí, nechala si zhotovit velké brýle.

"Musím si ty brýle, abych nevystrašila svou vnučku," uvažovala nahlas.

Co se ale dělo dál po nečekané návštěvě?

"... , snad nejsi vlk?" dořekla babička teprve, až byla v žaludku šelmy, kterou kvůli sundaným brýlím z počátku nepoznala. Bylo to temné, vlhké, stísněné místo (a upřímně, taky to tam dost zapáchalo). Než babička odešla do důchodu, učila chemii a biologii, takže věděla, že ji její holínky ochrání před kyselinou chlorovodíkovou.

Mezitím venku:

Vlk ulehl do postele. Přece jen nosit celý den v břiše 60 kilo navíc je nesmysl, lepší je počkat, až se to stráví. Už se chystal usnout, když vtom někdo klepe na dveře. Nikoho dalšího nečekal, a proto je překvapen. Než vůbec stihne zareagovat, stojí už mladá puberťačka před postelí.

"Zdar babi! Rodičovský sdružení zdraví a posílá ti bábovku, řekla a hned se ujala další iniciativy: 

"Tak já jdu pro nůž a rozkrojíme si ji, jo?"

Vlk, který se už chystal na druhý chod, se zalekl slova nůž.

"Né, né. Já mám špatný zuby /žubí/, ale pojď mi popovídat, co u vás nového," improvizoval vlk.

"Tak počkej, donesu si židli," řekla dívka.

Už druhá možnost a vlk ji propásl. To ho dopálilo, takže až se vracela s židlí, skočil na ni (no spíše spadl, protože byl těžký). A tak se vnučka s babičkou znovu setkaly. Babička, která věděla, že její vnučka není v biologii moc dobrá, jen podotkla:

"Tam do rohu nešlapej, to je svěrač. Propadneš se a budeš doslova v ... no prostě tam."

Vlk znavený svým obědem ulehl na zem (postel by ho neunesla) a jen se podívá na láhev rozlitého vína, kterou vnučka chtěla utajit a ze které už po cestě trochu upila...

(Nedoporučujeme mladším 18 let.)

Tou dobou už se ale blížil hajný, který stopoval vlka celý den. Jakožto státní zaměstnanec neměl moc peněz, a tak si přivydělával jako pytlák. Uspané úlovky prodával sběratelům a cirkusákům.

Vběhl do chalupy. Když viděl tu spoušť, odtušil, co se asi mohlo stát jeho sousedce. Neváhal. Uspal vlka šipkou a zavolal mu do tlamy:

"Pozor, vy tam vevnitř!"

Za pár minut už byly obě venku. Ovšem, teď když měl svědky, si nemohl nechat vlka. Přemýšlel, co má dělat.

"Uděláme to jako v té pohádce, Karkulko."

Řekla babička a šla pro šicí stroj...

A zazvonil konec a pohádky byl konec.

"Tak co, děti, že to bylo hezké.

Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české."

Jára Cimrman   

PS.:  

Text původně sloužil jako slohová práce na téma vypravování, pouze prošel korekturou, ale jinak je na 98% autentický.      

  

     

No a na závěr takový moudro z čítanky pro základní školy a gymnázia od Frause, na který mě upozornila moje mladší sestra.

Pepíku, Pepíku,

copak dělá Káča?

Ona leží na lavici,

na prdel si plácá.

Jan Jeník z Bratřic,  Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršivé.

... no, Herder měl pravdu, že v ULS je OPRAVDOVÁ duše národa... 

:-)

FIDo V.