tento, původně zamýšlený referát, se pro nedostatek údajů (pro většinu spolužáků stejně nudných) nakonec zvrhnul v detektivku, která nakonec vraha stejně nenachází, proto zde předkládám tato fakta i domněnky dohromady, abych poukázal, jak šeredně se mohl Herder mýlit s naší holubičí povahou, v případě, že by to zase byli naši. Po přečtení mi prosím sdělte Váš názor,kdo podle Vás byl vrahem, prostřednictvím anonymní ankety. Výsledky budou k nahlédnutí bezprostředně po odeslání.
Místo
činu:
Píše se 4. srpna léta páně
1306, Olomouc. Sedmnáctiletý král Václav III přerušil své
válečné tažení do Polska a odpočívá v komnatách bývalého
děkanského domu. Celým dvorem najednou zaznívá výkřik, po té
je na dvoře přistižen muž se zkrvavenou dýkou v ruce, na místě
je ubit k smrti. Král leží v tratolišti krve se třemi bodnými
ranami přesně mířenými na srdce.
Oběť:
Václav byl na trůnu jen rok.
Ještě za života jeho otce byl zasnouben s Alžbětou, jedinou
dcerou uherského krále Ondřeje III, a před lebkou sv. Václava
svému otci přísahal, že zaplatí všechny dluhy koruny české.
Ze zásnub nakonec sešlo, kvůli intrikám na uherském dvoře utíká
do Čech a následně se žení s piastovskou kněžnou Violou
Těšínskou (prý z pravé lásky). Za svého krátkého života nosil hned tři koruny
(česká, uherská, polská). A právě snaha obhájit polskou korunu
mu byla osudnou.
Korunní
svědek:
Vzpomínáte na muže s dýkou?
Jeho jméno je zapsáno ve Zbraslavské kronice, která vzniká právě
kolem roku 1306. Rytíř Konrád z Botenštejna byl spatřen, jak
utíká z paláce s dýkou, dřív než však může vypovídat je
zabit. Někteří historici se domnívají, že krev na jeho dýce
patří skutečnému vrahu, kterého přistihl a zranil. Nedozvíme
se to však, protože byl zabit královskou gardou, kterou vrah
nejspíše taky uplatil.
Dobové
zdroje:
Do dnešních dní se
zachovaly velmi málo zdrojů, z nichž jsou nejdůležitější dva.
Jednak již výš zmiňovaná Kronika Zbraslavská a anály (letopisy) štýrského
letopisce Otakara. Bohužel nic více nemáme. Dokonce i samotné
tělo se v průběhu historie ztratilo, proto nezbývá něž pátrat
po motivu.
Podezřelí:
Konrád z Botenštejna
– muž s dýkou
-
je nepravděpodobné aby se vrah nechal až příliš snadno chytit, zvláště po tolika jistě náročných přípravách plných intrik a podplácení.
Albrecht I. Habsburský
- král Svaté říše římské
-
české království by připojením Polska mohlo být větší a mocnější než SŘŘ, proto mohl najmout nějakého vraha aby si pojistil budoucí postavení. A navíc by český trůn mohl připadnout jeho synům.
Vladislav Lokýtek
– polský král
-
je možné, že se chtěl vyhnout přímému boji s Čechy, a tak se včas zbavil protivníka. Možná dokonce použil Konráda z Botenštejna jako zastírací manévr, protože se jeho jméno o několik let po jeho vraždě znovu objevuje na válečném tažení. Někteří věří, že se nejedná o shodu jmen.
Karel Robert z Anjou –
uherský král
-
i on měl s Václavem nevyřízené účty, protože se spolu střetli již v boji o uherskou korunu.
Alžběta uherská –
odmítnutá snoubenka
-
nejméně pravděpodobná příčina, nikdo z rodu o Přemyslovce nejevil zájem. Feministky asi zklamu, ale její názor by stejně nikoho nezajímal.
Holena
z Vildštejnu –
pomsta přítele?
- Cítil k rodu Přemyslovců zášt' ,protože Václav II. nechal popravit jeho blízkého přítele Záviše z Falkenštejna na (tehdy) hradu Hluboká.
Jindřich
Korutanský –
následník
- Touha po českém trůnu (kterého i dosáhl) mohla hnát i jeho k odstranění vladaře nečestným způsobem – bezbranného v posteli.
ČESKÁ ŠLECHTA?
-
Václav nebyl v Čechách velmi oblíben, protože přes slib daný otci zbytečně utrácel královský majetek. Také rád pořádal pitky a hony na kterých rozdával svým „přátelům“ co mohl (i nemohl). Ač se poměrně rychle vzpamatoval, nebylo mu to moc platné. Výše zmiňovaný historik Otakar dokonce píše, že právě poslední dva podezřelí mohli být pověřeni českou šlechtou, která si hned po jeho smrti začala rozebírat jeho majetek.
Závěr
:
Václavovou smrtí vymírá
rod Přemyslovců po meči. Začíná období anarchie zakončené až
vládou Lucemburků. Do dnešních dní nemůžeme s určitostí
říci, kdo to tenkrát byl, důležitější však je že tímto
činem končí jedna z nejvýznamnějších epoch českých dějin,
trvající bezmála 400 let.
Kliknutím zde se zobrazí anonymní anketa, prosím Vás o vyplnění (cca 10s).
František Ignác Dolíhal
Zdroje:
časopis Epocha
Žádné komentáře:
Okomentovat