Just a perfect day(s)

sice můj zájem o hudbu  končí Dvořákem, ale musím říci, že tu a tam mne něco zaujme...

Den prvý:

Čtvrtek 28.5.

Druzie  s Aničkou si vesele šumí (ach jo, už zase ty odkazy, že?) a tak mají pokoj ony ode mne a já od nich. Máme suplovaný tělák. Ještě před nástupem mě svedli dvě holky - tedy né přímo tak, ale byl jsem nucen podstoupit oběť nejvyšší - vzdát se hodiny ve prospěch hudby (kterou bych asi jen těžko mohl nazvat uměním). Hned po pěti minutách jsem ovšem zjistil, že to asi nebude tak super, co jsem si myslel: kytarista nepřišel, houslista hrál v tzv. přírodním ladění a já stál u jisté slečny, která s největší pravděpodobností začala spontálně zpívat v ladění Valotti na 435 Hz, a pak se ptala jestli jako dobrý (a jsme u těch malých velkých lží...). 

No a tak připravovali jsme se na zítřejší zpivinkání, na kterém jsme právě onu píseň prznili. Just a perfect day byla pro mne ta nejodpornější z nich, protože jsem ji vůbec nikdy v celým lajfu neslyšel a když jsem si ji chtěl poslechnout na Youtube (z čistě studijních důvodů samozřejmě!), byl jsem vyděšen strhaným obličejem onoho dotyčného a znechuceně jsem zmáčkl křížek.

Ale o tom nechci mluvit, co se pak stalo může lehce vysvětlit tento prostý obrázek, pořízený rukou pana učitele Hučína:

Experiarmus!

Takže chemický kroužek, můžeme-li toto společenstvo nás šílenců vůbec korunovat tímto spešl názvem, byl po tomto namáhavém dni velmi příjemnou vzpruhou, zvláště pak, co pan učitel přinesl NITROCELUÓSU - nakonec jsme vyráběli dělo! Ještě k fotce, vznikla při explozi (cílené) střelné vaty, která byla obmotána kolem mé kouzelnické hůlky. 

Nakonec, když už došlo střelivo, jsme plánovali, co a jak v dalších kroužcích.11.6. budeme pracovat se svitkáčama! (budeme fotit na staré foťáky, vyvolávat a pak si rvát vlasy, že to nevyšlo...) 

Mimo jiné přešla řeč na zítřejší akci - vyřazování. Oba jsme byli za jedno, že to připomíná spíše "pohanský obřad v krematoriu", jak to trefně tituloval pan učitel. Samozřejmě došlo na hudbu, když jsem mu vše vyložil, bylo cítit jeho mírné nadšení, že místo Komety letos zpíváme Just a perfect day. Následně jsem si vyposlechl jeho zhodnocení sklady, které jsem plně pochopil až výrazně později...

Den druhý:

Pátek 29.5.

Čtyři směny - fakt jako v krematoriu (jen ty kachličky chybí), 4 x furt to samý a hlavně předem připravené projevy bez trochy tzv. ščávy...

Ale alespoň se našli věci, které potěšily:

• "Ferda Mravenec" zmizel hned po druhý směně - dělá teď  prý výpravčího...
• Pan Hučín mi s hrdostí sdělil, že vyhrál na Aukru kus uranového střepu (karafu)...
• Druzie vzdává další pokus o ignorování mé maličkosti
• S paní učitelkou Javorkovou jsme si jako vždy postěžovali na svět, lidi a vandaly...
• Pan Hučín (a mnoho dalších) si za námi přišel zazpívat (asi z nudy...)...
• Druzie vyprávěla o Šumavě a následně jsme se opět dali do "pomnlouvání"...
• Pan Jindra mne opět vyděsil (objevil se hned za mnou) a pobavil svou "orginalitou" ( měl svoji slavnou džísku na  takovéto akci ...)
• Pan Hučín, pobaven svou včerejší fotkou, navrhuje udělat remake na něco digitálního ...
• Druzie s Eliškou přinesly jahody (ze Slovenska)...
• Paní Mrózková přijala moji přihlášku na zájezd do Anglie (!) ...
• Pan Hučín a já shledáváme jisté mlhavé podobnosti mezi vyřazováním a Mší svatou...
• Druzie, která moje nadšení sdílela, mi chce půjčit na cestu lepší foťák (Honzu díkyBohu ne...)

No a mezitím jsme trochu zpivinkali, jedli a pili...

Po obědě vyrážím opět do víru velkoměsta, cestou potkávám otce Jakuba. Jdeme hrát důchodcům s Akordeonovým souborem ZUŠ. Tentokrát jsme všickni v souboráckých tričkách - a to  je super.

Modrá je dobrá...

Bylo mi sděleno, že když nebudu mít hraní, ať  zahraji slavnou Fantazii (nedopatřením překřtěnou na Frantazii) duchodcům - stejně mám v pondělí zkoušky...

Když jsme v dobré půlce našeho programu zjistili, že čas se krátí, přeskočili jsme "Frantazi" (to jste měli slyšet tu ránu, jak mi spadla skála ze srdéčka) a začali hrát dechovky. Najednou se přestali důchodci mezi sebou bavit a začali zpívat s námi!

Po koncertě v ZUŠce jsem se rozhodl konečně si nechat spravit řemen na akordeonu - nýtkem i s prací za 10,- Kč.

Jdu po schodech a vidím otevřený malý sál. Dlouho jsem neváhal a nakonec vyhecován "Pavlistou"

usedám s dovolením ke křídlu. Tohle jsem už dlouho chcel zkusit. Zahrál jsem si "Gauntlet" z SGU

a byl jsem mile překvapen jak suprovej nástroj to je.

Za horkého dopoledne se vracím domů. Přemýšlím. V hlavě mě pořád zní Just a perfect day, myslím, že začínám chápat podstatu té písně. Hučín měl pravdu, ten "vychlastanej" hlas (to ale nemohla být ovšem ta Sangria jenom jedna...) konstatuje prostý fakt, že je příjemně unaven pěkně prožitým dnem. Ten hlas se tam prostě hodí, chápu to, protože jsem teď v podobně vláčném stavu spokojenosti.

Jdu si poslechnout mamku. Daří se mi překecat i tátu, aby šel (!). Po hodinové spršce paralelních kvint vklíněných do barokní harmonie jdu spát...

Den třetí

Sobota 30.5.

Dnes má přijít samotný Leoš Vala, poslechnout si harmonium. Řešíme zkoušky. Zahrál jsem asi jen dvě věci, zbytek se prokecal s tatínkem. Opět jsem obdržel tolik pochval, že se zase začínám bát, že "to nedám"...

TAKY TO TAK MÁTE?

Odpoledne jsem zahájil izolaci. Čtu Utrpení mladého Werthera. Jako správný student pana Jindry si už od začátku dělám do bločku poznámky - znaky období Sturm und Drang.

Odpoledne, jsem dostal nabídku hrát na mši (díkyBohu) s Leošem za zády. Poprvé to mělo být už v neděli (což mi okamžitě sebralo chuť k dojedení oběda). Nakonec to skončilo na neděli 21.5. v Čáslavicích (Čáslavičáci třeste se!) a na sobotu 4.6. v bazilice (Bazilišci třeste se!).

No, třesu se také...

Takhe v klidu to asi nebude...

Večer znechucen tím, že Werther ještě žije jdu spát...

Just a perfect day(s)

Obdivuji vás, kteří jste se dostali až sem.

FIDo V.