Anglie 2015 - Den druhý - What ever you do, don´t speak french!

Začněme tedy po té dlouhé době tam, kde jsme skončili.

Autobus přijel!

Teď už konečně sedím a můžu vstřebávat, co jsem zase prováděl. 

To zme my!

Od té chvíle, co jsem se pokoušel vyfotit Flexou naši skvadru před "Buck-Housem"  bylo mé podivínství exponováno všem. 

Dále jsme se s Ivčou a paní učitelkou Šelovou proběhli po Hyde parku - protože jsme nutně chtěli vidět Speakers corner. Akorát, že když nám to paní učitelka rozmluvila, byla většina zájezdu už na cestě. A my jsme to samozřejmě vzali "kochací" zkratkou - kolem vody. 

A opět jsem si zde černobíle ulevil...

Hydepark je ale i za běhu moc příjemné místo, je zde voda se spoustou kačen, hus, lysek a jiné anglické havěti. Každý trávník je zde zaručeně anglický a co víc, může se po něm i chodit! A i kdybych měl na krku 33 foťáků, pořád bych tím nikoho nepohoršoval, protože zde jsou vítáni všickni.

Hyde Park

Viktorie po druhé...

Ale zpět do autobusu, prodírajícího se londýnskou dopravou. Už od rána mne znepokojuje jedna otázka, s kým budu spát v hostitelské rodině?  I když jsem věděl jméno, nevěděl jsem, kdo se pod ním skrývá.

Mé rozjímání bylo přerušeno nepříjemným zašlápnutím brzdového pedálu, ohlašující konec naší cesty.
Vystupujeme, vytahujem řádně uleželá zavazadla a začíná čekání. Nikdo, nikde...

V mezičase stráveném čekáním na náhradní anglickou paní matku. Se seznamuji se svým spolunocležníkem, Adamem Rothem (škola, že ne s Danielem Rothem...) Na téma vzešla obvyklá a nekonfliktní auta, ovšem onen Rolls Royce nepřijel...
Po půl hodině se ukázalo, že nejsme jen 2, ale je nás ve skutečnosti 5! Zbývající tři byli Vojta Slouka a kolektiv (autoři géčkoidního textu o Anglii na stránkách GTR). Popravdě jsem si myslel, že bude ještě horší něž Michal, ale ono NE! Za těch několik večerů jsem v nich poznal géčka ze staré školy - podivíny (i když menší než já) a spřízněné duše.

Z dálky se vynořil starý Nissan

Paňmáma jede! A skutečně! Brzy před námi vystoupila energická a veselá matka středního věku i vzrůstu. S rychlostí blesku nacpala naše zavazadla a nás do auta a už se jelo! Při jízdě jsme byli pod neustálou palbou zdvořilostních otázek, jeji kadenci jsme ovšem nestíhali a proto reagovali spíše souhlasným citoslovcem hm.

Dojeli jsme před domek ve skrze anglických rozměrů i stylu. Ubytováni jsme byli v místnůstce se dvěma palandami a jedním lehátkem, o kterém se ještě budu zmiňovat. Pokoj, který by pojal asi půl nafrněného českého dítěte jich nyní hostil pět!

Ale rodina to byla skvělá, 1x Máma, 2x děti - malí kluci a pes.

Pokud se týče kluků první se jmenoval Charlie a druhý, který  se nám odmítal představit,  byl operativně pojmenoval Charlie II. Pes, blíže nespecifikované rasy, se jmenoval Monty, což v nás okamžitě evokovalo Montgomeryho Burnse ze Simpsnů...

Po dobré večeři jsme se asociálně sklidili do ložnice a do rána nevylezli. Před spaním se stihlo probrat tolik drbů o učitelích, že z toho žiju do teď. :-)

 Den druhý

Ráno jsme posnídali kontinentální snídani a vyrazili jsme na cestu k autobusu.

Při cestě jsme se od Nigela dozvěděli o tolika věcech o kterých nám učitelé neřekli!

Nepsané právo londýnské hlásá:

Pokud  si v Londýně potřebuje těhotná žena odskočit, strážník je povinen jí poskytnout svůj klobouk.

Pokud si muž chce ulevit na veřejnosti, může pouze, když se levou rukou opře o policejní auto a vykoná potřebu právě na něj. Kuriózní, leč je to pravda. Nutno dodat, že jsme to nezkoušeli...

Další perly padaly, když nám Nigel osvětloval historické pozadí dvou měst Hastings a Brightonu. Protože obě tato města byla již odedávna napadána žabožrouty (Francouzi), je zde fránina  velmi oblíbená...

Zvláště v Hastings jsou na to obzvláště hákliví kvůli onomu debaklu v roce 1066.

Jedno z mála panoramat...

Ty potvory jsou všude!

Pěkný přístav...

Tak jsem se letos moři zase nevyhnul.

Jako v Anglických listech.

Klasický anglický kostelík

Anglické městečko, jak má být.

Dalším místem byl útes Beachy head - nejvyšší v Británii a asi také nejoblíbenější místo sebevrahů.

Parádní den, parádní příležitost k společné fotce. No a když se fotili jiní fotil jsem taky.

Účastníci zájezdu!

Další panorama

Jak romantické...

Ideální místo!

Když tam tak seděla...

Širé rodné lány

Den jsme zakončili v Brightonu, který má vedle svého slavného molo-lunaparku a ruského kola také Královský pavilon. Stavbu inspirovanou Indickou architekturou, jsme ovšem měli jak jinak než pod lešením... (ale ségra, která navštívila ono místo o týden později je už měla opravené!!!)

Jediný způsob jak to maskovat...

Ale poslední tečku za dnem neudělalo kupodivu auto, které mne málem přejelo, ale pořádně mastné, 100% britské a údajně nejlepší Fish&Chips na světě. Takže až budete cestovat Brightonem, zastavte se u Harryho, stojí to za to!

Néní...

Děkuji Patriku Rybníčkovi za digitalizaci fotek tzv. okenní metodou.

Věnováno všem, kteří zmírali touhou po další juxtapozici.

Tvařte se, že vás to zaujalo!  Jp26

Děkuji za přečtení!

FIDo